18.03.2020

V byznysu sází na důvěru, na pódiu přivádí lidi do varu

Andres Poveda je první Slovák, který do Předvýběru.CZ nastoupil, konkrétně v roce 2014. Pochází z Košic, ale svůj profesní život spojil s Českem. Prošel spoustou firem jako door-to-door obchodník a pokud ho aspoň trochu poznáte, rychle zjistíte, že je to šoumen, který nezkazí žádnou legraci. Ostatně, on se bavením lidí i živí ‒ a nejen proto, že je dobrý obchodník. Tělem a duší je totiž hudebník, perkusista, na pódích festivalů, tanečních klubů a diskoték je doma už skoro dvacet let.

Andres Poveda je první Slovák, který do Předvýběru.CZ nastoupil, konkrétně v roce 2014. Pochází z Košic, ale svůj profesní život spojil s Českem. Prošel spoustou firem jako door-to-door obchodník a pokud ho aspoň trochu poznáte, rychle zjistíte, že je to šoumen, který nezkazí žádnou legraci. Ostatně, on se bavením lidí i živí ‒ a nejen proto, že je dobrý obchodník. Tělem a duší je totiž hudebník, perkusista, na pódích festivalů, tanečních klubů a diskoték je doma už skoro dvacet let.

Ze Slovenska jsi přišel do Brna nebo do Prahy?

Ja som Brňák. Až s Předvýběrem som sa dostal do Prahy, ale v podstate stále som v Brně.

Do Česka jsi přišel za prací, protože u vás doma nebyla. Dneska je situace na Slovensku jiná?

Vieš čo, nesledujem to úplne, pretože zatiaľ sa ani neplánujem vrátiť na Slovensko. Je mi tu dobre, mám tu skvelú prácu, kamarátov, v súkromí hudbu. Nemám zatiaľ dôvod odchádzať, ale myslím si, že situácia je lepšia a dúfam, že po týchto voľbách bude ešte lepšia.

Tak mě napadá, že to je vlastně v Předvýběru.CZ první rozhovor ve slovenštině. Jak tvoji mateřštinu snášejí ve firmě?

Keď som prišiel do firmy, Franta odo mňa chcel, aby som hovoril po česky. Tak sme to skúsili. Asi po dvoch dňoch si ma zavolal Kamil bokom, že buď nech do toho seriózne kopnem a začnem chodiť na kurzy češtiny, alebo nech sa na to vykašlem, lebo síce sa snažím, oceňujú to, ale znie to strašne.

Řekni něco česky!

Co bys chtěl slyšet?

Třeba „na poli se proháněl růžovoučký kůň a řehtal“.

Na poli se proháněl růžovoučký kůň a řehtal.

To nezní strašně.

Už nie, pretože som tu päť a pol roka. Denne poviem dvestokrát Předvýběr... Strašne rýchlo naberám jazyky, lepí sa to na mňa. Ale snažím sa neprepínať do češtiny.

Celý život děláš obchodníka, ale studoval jsi cestovní ruch. Turismus je atraktivní obor. Proč jsi v něm nezakotvil?

Je to síce atraktívny obor, ale neatraktívny finančne. V cestovnom ruchu ako junior môžeš začať niekde v hoteli na recepcii a podobne, o čo som sa jeden čas aj uchádzal, ale nevidel som sa tam proste. Skúsil som počas štúdia brigádu, kde som robil práve obchodníka, také to door to doora tam ma to chytilo. Uvedomil som si, že si dokážem vlastnou pusou zarobiť peniaze viac, než niekde šaškovaťv rovnošate. Aj keď paradoxne som potom na šest rokov zakotvil pracovne na košickom letisku.

Jak ses dostal do Předvýběru?

Skončil som ako obchodník vo firme, ktorá krachovala. Položila ju veľká vízia, ktorá bola nad sily vedenia firmy. Rok som sa tak nejak motal na trhu práce a hľadal to pravé. Vedel som už, čo chcem. Nezamestnaný som bol presne rok, mal som len jednu brigádu v callcentre cez leto. Předvýběr.CZ hľadal práve vtedy obchoďáka výnimočne na Moravu a ozvali sa mi.

Produkty, které jsi do té doby prodával, byly svým charakterem hmotnější. Prodávat službu vyhledávání zaměstnanců je asi pro typického obchodníka komplikovanější, ne?

Vieš čo, v predchádzajúcej firme sme predávali síce hmotný produkt, boli to poukazy, ale my sme ich predávali ako zážitok, keď človek ide na večeru, do kina alebo do divadla a má to za polovicu. V tom som sa dosť našiel, pokiaľ niečo vyvoláva nejaký pocit, ide mi ten predaj ľahšie. Aj ma to viac baví a hlavne predaj služieb môžeš robiť skoro kdekoľvek, lebo služby využíva každý. V tom som si našiel linku s Předvýběrom.

Ještě v něčem ti vyhovuje prodávat službu?

Hlavne nerád robím s katalógovými cenníkmi. Milión položiek, každý rok zmeny, nové produkty, nové ceny, zľavy. Páči sa mi predávať jeden produkt, x rokov rovnako s drobnými obmenami.

Na druhou stranu, není to trošku nuda?

Nie je. Baví ma, že vždy o tom môžem hovoriť inak. A každý človek si v tom nájde niečo svoje.

Zaujalo mě, že podle tebe je prodej služeb oproti materializovaným produktům snazší. Čím to?

Hmotné veci majú presne dané parametre, rozmery, váhy, výkonnosť, odolnosť a neide uhnúť doprava, doľava. Pri predaji služieb nemusíme hovoriť o parametroch. Samozrejme každá služba má nejaké parametre, ale je tam veľký priestor pre pocit, pre dôveru.

A čím se ti daří budit v lidech důvěru?

Asi presvedčením v produkt. Obchodník musí mať vnútorné vyžarovanie... V bývalej firme sme hovorievali, že keď sám horíš pre produkt alebo službu, tak dokážeš zapáliť aj klienta.

Jak jsi dokázal zahořet pro produkt, který jsi sám nikdy nevyzkoušel?

Vidím, že to funguje. Nemusím ho skúšať. Vidím, aké máme výsledky. Vidím, čo do toho dávajú kolegovia, koľko na tom makajú.

Máš nějaké triky na klienty?

Nie sú to triky, je to to, čo by mal robiť asi každý obchodník ‒ pýtať sa. Vždy začínam otázkou. Nezačínam nikdy prezentáciou. Dobrý obchodník vždy počúva. To je základ...

Na co se ptáš?

Pýtam sa na ich aktuálnu situáciu. Začiatok by mal byť voľnejší. Nejak sa pobaviť, prehodiť nejakú vetu ohľadne podnikania toho človeka. Keď prídem do firmy, všímam si, čo tam majú pekné, ako sa prezentujú, a snažím sa to pochváliť, ale nenásilne. Ide o to neísť do tej schôdzky úplne nasucho.

Obchodník je tak trošku, promiň mi ten výraz, komediant. Hraje nějakou scénku, aby zaujal, ale může se stát, že se to nepovede. Stává se ti, že cítíš, že protistranu moc nebavíš? Co děláš?

Raz za čas sa to stane. Pokiaľ cítim nezáujem, niečo ma napadne. Som na firme známy tým, že často hovorím vtipy a že celkovo robím vždy dobrú náladu, mám na to asi talent, ale nikdy to nerobím na silu. Všetko musí byť prirodzené.

Když se to nepovede, tak se sebereš a jdeš?

Nie. Dám klientovi, čo chce, odprezentujem našu službu. Veľakrát sa to zmení v priebehu prezentácie. Niekomu to trvá a až keď zistí, že tá služba je fakt zaujímavá, tak sa úplne roztečie ako masielko a už ho človek reže ako teplým nožom. Zrazu je kamarát a už mu ani nevadím... Na začiatku niekedy počujem „pane Povedo, mám jen pět minut, víc ne“ a na konci zistí, že sme sa zakecali na hodinu.

Sám jsi zmínil, že asi máš na komunikaci s lidmi talent. Ale ty máš vlohy i umělecké, jsi hudebník, hraješ na bicí.

Perkusie.

To nejsou bicí? Jaký je v tom rozdíl?

Bicie sú to, čo máš v každej kapele. Aj Beatles mali len bicie. Perkusie nemali. Až potom, keď začal ich bubeník trošku zabrdávať do východných kultúr. Potom doniesol nejaké šejkre a ďaľšie hračky. V podstate perkusie sú všetky rytmické nástroje mimo bicie. Perkusie sú napríklad africké bubny, arabské, latinoamerické a všetko čo vytvára zvuk trasením alebo úderom.

Omlouvám se, hraješ tedy na perkuse. Jak jsi se k tomu dostal?

Cez kamaráta, ktorý hral na bicie... Mne sa vždycky páčili bicie, snažil som sa hrať aj na tie, ale nejak mi nešlo oddeliť ruky od nôh. Dobrý bicmen musí vedieť robiť každou končatinou v jednej chvíli niečo iné. Možno keby som to nevzdal, tak by som bol bicmen, ale som za to rád, pretože potom sa ku mne dostali perkusie. Asi prvý, koho som videl, bol môj spolužiak zo strednej školy, ktorý je dneska profesionálny perkusista. Dosť ma inšpiroval. Bol taký môj pubertálny vzor.

Jak tedy začala tvoje dráha perkusisty?

Dostal som na narodeniny malý bubienok práve od toho kamaráta, ktorý sa ma snažil učiť na bicie. Taký malý bubienok, ktorý som mal nonstop na opasku a vždycky som si naňho ťukal rytmy. Potom som si kúpil väčší a tak ďalej... A môj spolužiak, na ktorého koncerty som chodieval, na nich hral už na strednej škole. Strašne sa mi to zapáčilo a tak som sa o to začal viac zaujímať a dostal sa do sveta perkusií.

Vlastně dost náhodou se z tebe stal umělec. Nikdy předtím jsi na nic nehrál, nezpíval?

Nie, ale vždy som mal kamarátov, ktorí mali kapelu. Hlavne okolo maturity som sa do toho prostredia dostal. A väčšinou hrali na bicie, na gitaru.

Na webovkách máte napsáno, že „už si toho stihol dosť na to, aby si vedel, ako nás divákov dostať do varu“. Jak dostat diváky do varu?

To je uvedené pri projekte, ktorý je elektronický. Nie je to úplne kapela, sme tam len dvaja ‒ dýdžej a ja. Celkovo sú perkusie o tom, že keď vieš použiť správny nástroj, a to získaš len rokmi praxe a hrania a učenia, tak zistíš, v ktorom momente čo použiť. Môže ísť o obyčajný triangel, na ktorý si cinkávajú deti v škôlke, ale keď vieš, čo na to cinkať a kedy a v akom rytme, zrazu vidíš na ľuďoch, ako sa im rozžiaria oči a hudbu si užívajú úplne inak. Perkusií je milión, perkusií je nekonečne veľa a keď použiješ správny zvuk na správnom mieste, tak tých ľudí to úplne nadchne. O to viac, keď je to live. A keď hrám s dýdžejmi v prostredí tanečných klubov a diskoték, je to o to silnejšie, že ľudia v tom prostredí nečakajú, že príde živý nástroj a ja tam zrazu donesiem mraky nástrojov a v správnej chvíli použijem niečo, čo nečakali. Poznajú tú pesničku už roky a zrazu s tým nástrojom znie úplne inak. A to ich vie dostať do úplne inej nálady a viac sa na tombavia. To je ten var, ktorý som mal na mysli.

Umíš noty?

Neviem noty.

Nepotřebuješ je znát?

Som samouk bez hudobného vzdelania. Viem, že by mi to dosť pomohlo. Posunulo by ma to asi, ale tie perkusie, na ktoré hrám, nie sú úplne o notách. Nehrám na vibrafóny, xylofóny, rôzne takéto veci, ale hrám skôr rytmické perkusie. Tie majú tiež svoje noty, ktoré sú väčšinou veľmi jednoduché, tie viem čítať, sú to skôr také nákresy.

Takže ani nemáš důvod se je naučit?

Stále som nenašiel v svojej praxi dôvod. Nikdy. Ani keď som nahrával v štúdiu s rôznymi hudobníkmi, ani keď som hrával s kapelou a nahrávali sme, nikdy som noty nepotreboval. Keď sa bavia dvaja hudobníci mimo perkusný obor, čo ja viem, gitaristi, klaviristi, speváci a niečo tam šľahnú, nejakú terminológiu, tak sa viem zorientovať, som v tej téme. Nie som v tom taký outsider. Ale plánujem sa naučiť na klavír. Takže tam už asi budem musieť.

Proč klavír?

Lebo klavír je najuniverzálnejší nástroj na hudbu, na produkovanie vlastnej hudby.

Možná se ti klavír líbí proto, že se do něho buší, zatímco na kytaru se nebuší...

To je jedna vec, ale druhá vec je, že je to taký rytmicko-melodický nástroj. Na klavír vieš zahrať všetko. Vieš tam zahrať gitaru, bicie, basu, dychy, husle, čokoľvek.

Ale kytarista je víc sexy, spíš sbalí holku než klavírista, ne?

Nie, najsexy je perkusák. To srandujem. Ale klavír je najuniverzálnejší pre tvorbu. Nemyslím, že by som začal hrať na klavír na vystúpeniach. S mojím kamošom dýdžejom, s ktorým to ťaháme už dlhšie, sme sa pustili minulý rok do produkcie, do vlastných vecí, ktoré vytvárame a bez klavíra sa tam človek nepohne.

Jak často někde vystupuješ ‒ a kde vlastně?

Je to veľmi nárazové. Mal som obdobie, keď som hrával každý víkend, niekedy aj dvakrát za víkend. Stalo sa mi, že som hral dokonca tri akcie za večer. To už bolo hodne náročné. Ale mám aj obdobie, ako napríklad teraz na prelome rokov, je to pokojné. Naposledy sme hrali s parťákom v Lucerna Music Baru v rámci jednej väčšej akcie a v podstate až do konca januára nebolo nič ďaľšie.

Jak to zvládáš se svojí prací v Předvýběru?

Cez týždeň práca, cez víkend zábava. Cez týždeň hrávam málokedy.

Vraťme se do Brna, kde žiješ. Poslední dva roky si všímám, že se hodně změnilo. Jak to vnímáš ty jako Slovák, který pracuje v Praze?

Všade sa to pohlo. Samozrejme nie je to Praha, ale v Brne sa to určite posunulo, aj keď pre mňa je to trošku ťažké hodnotiť, pretože ja to skôr porovnávam s Košicami, odkiaľ pochádzam. Aj to bol jeden z dôvodov, prečo som do Brna išiel. Už vtedy som v Košiciach začal s hudbou, mal som kapelu, hral som s dýdžejmi a pozeral som si tie kluby, aké sú v Brne. Mne sa brnenské prostredie páčilo už vtedy.

Naposledy jsem byl v Brně v říjnu a překvapilo mě, že i když je konec sezóny, byla tam spousta lidí.

Špecialita Brna je, že síce v lete sú nejakí turisti, ale v septembri prídu študenti a vtedy sa zrazu tomu mestu vleje druhý dych. Brno je študentské mesto. Na Hlavasu, na hlavnom nádraží, je ten hlavný meeting point, druhý je na námestí Svobody a tretí hore na Českej. Tie tri meeting pointy predstavujú obrovskú masu ľudí. Skupinky ľudí, ktorí sa stretávajú, meliesa to tam, ľudia, autá, šaliny, autobusy, všetko a trvá to do polnoci, aj po polnoci to ešte furt valí.

Které místo v Brně je tvoje nejoblíbenější?

Asi najobľúbenejšie je Prýgl, priehrada. Jedno z najobľúbenejších. Pohoda. Voda. Je to dostupné veľmi ľahko z mesta. S MHD lístkom môžeš ísť aj na loď, a prejsť celú priehradu.

Tvoje jméno nezní úplně slovensky. Odkud pochází?

Môj otec je z Panamy, meno mám po ňom.

A já jsem myslel, že jsi Maďar.

Nie. Máme i maďarskú vetvu, tretinu rodiny mám v Budapešti, moja teta sa tam vydala, môj bratranec je Maďar. Ale môj otec je z Panamy. Andres je španielske meno. Napríklad Andrés Iniesta, keď ti to niečo hovorí, jeden z najznámejších španielskych futbalových záložníkov...

Jasně. Ale příjmení Poveda nezní tak cize jako tvoje křestní jméno. Připomíná to sloveso „povedať“.

Presne tak. Ono to znie strašne slovensky a ten Andres potom, to ma niekedy aj mrzí, že nemám iné priezvisko, možno také trošku viac šmrncovnejšie, znejúce tak zahranične alebo španielsky, pretože si každý myslí, že ten Andres, to je len nejaká chybička. A každý ma potom opravuje na Andreja.

No právě, já si původně myslel, že Andres je maďarsky.

Maďari majú Andráš.

Jak se vaše rodina dostala z Panamy sem?

My sme sa nikam nedostávali, my sme tu celý čas boli, len otec prišiel. To znamená, ja som sa narodil na Slovensku, som Slovák, mama je Slovenka. Otec v Košiciach študoval na Technickej univerzite, moja mama tam pracovala, zoznámili sa, a tak som vznikol. Takže tak.

Medailonek k fotce:

Andres Poveda se narodil v červenci 1983 ve východoslovenských Košicích. Na tamní Technické univerzitě vystudoval cestovní ruch. Jako student pracoval na místním letišti, většinu pracovních zkušeností ale získal v Česku ‒ od roku 2010 žije v Brně. Má zkušenosti z mnoha obchodních pozic z prodeje door-to-door, v roce 2014 zakotvil v Předvýběru.CZ, kde pracuje jako obchodní konzultant pro Moravu. Mimo práci žije hudbou, hraje na perkuse na festivalech a v klubech, společně s DJ Martinem Vrlakem vystupuje na různých akcích pod názvem Under Pressure.

___

Už jste četli všechny naše rozhovory? Vyberte si: