Jak přijmout kritiku na pracovišti
Rada jednou větou: kritiku berte jako to nejlepší, co vám pomůže být ve své práci opravdu dobří. Je to těžké, někdy to může vypadat i nespravedlivě, ale je to tak. Pojďme si téma kritiky na pracovišti trochu víc rozebrat.
Vraťme se ke staršímu příspěvku, jak si říct o zpětnou vazbu. Jazykové okénko hned na začátku vůbec není na škodu. Ačkoli většině z nás se při vyřčení slova „kritika“ často rozsvítí před očima negativní červený signál ‒ kritika vlastně není nic, čeho bychom se měli bát. Výkladové slovníky vysvětlují, že kritika znamená hodnocení či posuzování. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste četli, že „kritika dílo přijala s nadšením“. Takovou kritiku byste si určitě rádi nechali líbit, že?
V moderním managementu se často používá pojem feedback či zpětná vazba. Přesně tak má kritika vypadat. Cílem vážně není vám ublížit, shodit vás, ponížit jako úplně neschopného ‒ ale zhodnotit vaši práci, upozornit na nedostatky a doporučit, jak se jim vyhnout. To přece znáte už z dětství ‒ nejdřív od svých rodičů, později od učitelů, kteří se snaží dávat dětem rady, jak dělat věci lépe a jak se vyhnout chybám.
Dělat svoji práci lépe, to přece je i vašim zájmem, nebo ne? Pokud vám aspoň trochu záleží na vaší kariéře, určitě chcete vyniknout a být přínosem.
Vlastně úplně ideální je, když si o kritiku sami řeknete. Je docela přirozené, že jako nováček se ptáte svého šéfa, jestli děláte svoji práci dobře, a stejně tak se nebojte požádat kolegy, aby vás upozornili, kdykoli uděláte nějakou chybu. Všichni to ocení ‒ a nakonec na tom sami vyděláte: postupným zlepšováním, což se projeví i doslovně ve vaší peněžence.
Přijímat kritiku je těžké, obzvlášť pro emotivněji založené povahy. Zkuste si v hlavě opakovat, že hodnocení vaší práce je racionálním zájmem obou stran, není důvod hledat v kritice osobní útok.
Dobrý manažer nejenom kritizuje, ale i zdůvodňuje. Správné hodnocení nemůže obsahovat jenom sdělení, že něco děláte špatně ‒ ale mělo by nabízet i řešení: radu, jak to příště udělat lépe, doporučení, jak se zdokonalit, třeba i nabídkou nějakého kurzu nebo pomoci od zkušenějšího spolupracovníka.
A na druhou stranu máte právo na to, aby k vám kritik byl ohleduplný. Řvaní na lidi dneska patří jenom do filmů z minulosti, demonstrování pozice moci nemá v hodnocení druhých co dělat. Pokud se zrovna necítíte na (možná) negativní hodnocení, klidně šéfa požádejte, jestli to může o den či dva odložit ‒ klidně mu vysvětlete, že jste unavení z přesčasů, nebo se nebojte říct, že máte z hodnocení strach.
Je skvělé, pokud je ve firmě vybudovaná kultura hodnocení práce týmu, kdy všichni vnímají, že po dokončení nějakého procesu je dobré říct si, co se povedlo (a zatleskat těm, kdo k úspěchu nejvíc přispěl), ale i shrnout nedostatky a rozebrat, jak se jim příště vyhnout.
Můžete být průkopníkem takového přístupu, když se naučíte brát kritiku jako klíč ke zlepšování: věcí, vztahů i sami sebe.