26.11.2025

Salám do bramborového salátu nepatří! Rozumí si nejen v tom

Už čtyři roky je tradicí, že poslední rozhovor roku se točí kolem Vánoc. Ani letos jsme neudělali výjimku. K mikrofonu jsme ale pozvali hned dvě naše kolegyně z pobočky v Brtnici ‒ Žanetu Rambouskovou, která ji vede, a její pravou ruku Hanu Berkovou. Proč kancelář na Vysočině šlape jako hodinky pochopíte, když si přečtete, jak blízko k sobě mají v názorech i lidsky.

Už máš nějaké dárky pod stromeček?

Žaneta: Vánoční dárky ještě nemám. Mám vymyšlené vánoční dárky pro sebe, ale pro nikoho dalšího je nemám. Jsem typ člověka, který to spíš nechávává na poslední chvíli. Zaprvé neumím udržet tajemství a ráda ty věci dávám hned, takže to nechávám na dobu před Vánoci.

Hanka: Ano, ale úplně minimálně. Už mám docela velké děti, dcera už na Ježíška nevěří, tak jsme něco už koupily spolu. Ale někdy bývám touto dobou připravenější.

Jak trávíte Vánoce?

Žaneta: Vždycky s rodinou. Navštěvujeme se, jsme tři sourozenci, přítel je ze tří sourozenců, takže u nás je to taková family tour.

Hanka: Klasicky s rodinou. Prvně slavíme doma se svojí rodinou. Druhý den vždycky jedeme k rodině k manžela, a 26. většinou navštěvujeme zase moji rodinu. Všichni se sejdeme, sourozenci, děti, odpoledne většinou jdeme na procházku. Teď máme na Štědrý den v Brodcích novou tradici zpívání u vánočního stromu, který máme před barákem. Zpívají se vánoční koledy, máme kapelu, popřejeme si Vánoce. Pak jdu vařit večeři a pak už vlastně sedíme doma jenom u stromečku, rozbalujeme si v klídku vánoční dárky.

Jak vypadá vaše štědrovečerní menu?

Žaneta: My máme klasiku ‒ kapr a bramborový salát. Salát připravuje přítel. Mám ještě jedno dítě a všichni tři hrozně rádi jíme, takže pro nás je to velká velká věc chystat dopoledne jídlo a potom si užívat večer u stolu obloženého jídlem.

Hanka: Klasika kapr, řízek, salát. Dělám i rybí polévku.

Patří do bramborového salátu salám?

Žaneta: Nepatří.

Hanka: Někdo ho tam dává, já ne. Dělám klasický, odlehčený, brambory, zelenina.

Čím jsi chtěla být jako dítě?

Žaneta: Zpěvačka nebo herečka. Hrozně jsem chtěla vystupovat na pódiu, ale neumím ani zpívat, ani hrát.

Vystupovala jsi s nějakým dětským souborem?

Žaneta: Ne, ne, ne. Jenom jsme třeba při školních akcích měli nějaké vánoční vystoupení pro rodiče. To se ale úplně moc nepovedlo.

A nějaký reálnější plán jsi neměla?
Žaneta: Nerada plánuju. Plánovat dopředu mě stresuje. Na konci základky jsem si vybrala ekonomku. Už vlastně ani nevím proč, ze středních škol mi přišla nejsmysluplnější, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli bych chtěla pokračovat na vysoké. A až na konci ekonomky jsem zjistila, co mi měla dát. Takže jsem to dohnala přípravou na maturitu, ale pak jsem se tomu nevěnovala, šla jsem ještě do oboru sociálně právního.

Hanka: Už si ani nevzpomínám. Vím, že vždycky jsme si se spolužačkami říkaly, že budeme letušky.

Jak jsi se dostala do Předvýběru.CZ?

Žaneta: No, přes Frantu. Pracovala jsem jedenáct let v bance. A potom jsem byla na mateřské. František přišel s nabídkou, že bychom u něho mohly právě s Hankou Berkovou mít brigádu. Takže jsme při mateřské začaly spolupracovat.

A už tam zůstala?

Žaneta: No, nezůstala. Po skončení mateřské jsem se ještě vrátila asi na půl roku do banky, ale věděla jsem určitě, že tam být nechci. Prostředí banky už nebylo proklientské, bylo spíš zaměřené na to co nejvíc vytěžit z klienta. Což chápu, ale mně to už nebylo blízké. Odešla jsem z banky, nastoupila ke kamarádovi do dotačně projekční firmy, kde jsem byla koordinátorem vzdělávacích kurzů zaměřených na ženy po padesátce a na matky na mateřské.


Žaneta Rambousková je team leader kanceláře na Vysočině, v Předvýběru.CZ pracuje deset let včetně dvouleté brigády v rámci mateřské. Pochází z nedaleké vesnice Bransouze, narozeniny slaví v dubnu. Žije s přítelem Lukášem a synem Brunem. Vystudovala střední ekonomickou školu a obor sociálně právní. Jedenáct let pracovala v bankovnictví, má za sebou i rok coby koordinátorka vzdělávání.

To už mělo k personální agentuře dost blízko.

Žaneta: Vlastně jo. Fungula jsem tam rok a pak se vrátila k Františkovi.

Hanka: Přivedla mě Simča Boudná, moje spolužačka ze základky, kamarádka. Byla jsem u nich na návštěvě, protože máme stejně staré děti. Byl tam i Franta a říkal, že potřebují nějaké lidi. Domluvili jsme se, protože jsem taková upovídaná, ukecaná. Vždycky jsem v práci hodně komunikovala s lidmi po telefonu, protože před mateřskou jsem pracovala jako dispečer.

Čeho?

Hanka: Dispečer tuzemské kamionové dopravy.

Jak dlouho jsi v Předvýběru?

Žaneta: Od roku 2018 a předtím jsem tu byla asi rok nebo možná dva na brigádě při mateřské.

Hanka: Od roku 2015 dva roky během mateřské. Pak jsem měla půlroční pracovní odmlku a vrátila se v roce 2017. Kdybych to sečetla, tak je to vlastně deset let.

Říká se, že lidi zhruba po čtyřech letech mění práci. Nepřijde ti to tady někdy už jako strašná rutina? Nenudí tě to?

Žaneta: No, je to rutina, ale já nemám ráda změny. I na rutině asi dokážu něco najít, prostě spíš hledám hezké věci. Je to taková hezká rutina.

Hanka: Asi ani ne. Pracovní pozice se furt nějakým způsobem mění. Nedělám jenom personální konzultantku. Ještě plánuju práci pro kolegyně. K tomu mám ještě fakturaci. Takže to mám trošičku zajímavější. Nemůžu říct, že by mě to nudilo. Do práce se těším.

Všechny ostatní pobočky Předvýběru jsou ve velkých českých a moravských městech. Vy jste spíš taková venkovská pobočka. Liší se to v něčem?

Žaneta: Specifické je to možná jenom v kolektivu. Přímo z Brtnice jsou tři kolegyně, ostatní z okolních vesnic, celkem je nás tady devět.Víc se známe, nejenom pracovně, ale i osobně. Znají se naše děti, známe se my, potkáváme se jak v práci, tak mimo.

Hanka: Myslím, že ne. Možná máme výhodu, že se vlastně všechny známe i mimo práci. Často se i potkáváme i mimo práci.

Mimochodem, odkud pocházíte?

Žaneta: Já pocházím z malé vesnice Bransouze, to je asi šest kilometrů od Brtnice na trati vlaku mezi Prahou a Brnem. Takže jsem místní.

Hanka: Tady z Vysočiny. Vyrostla jsem v malé vesnici, která spadá pod Kněžice, kde bydlí i Franta. Tam jsem vychodila základní školu, tam jsem se narodila. Koupili jsme si tam i s manželem maličký baráček, který jsme si opravili a jsme tam s rodinou.

Když se zeptám: Praha nebo Brno?

Žaneta: To je těžká otázka. České Budějovice.

Proč České Budějovice?

Žaneta: V Českých Budějovicích jsem byla asi třikrát na nějaký prodloužený víkend a je to prostě město, které mi učarovalo možnostmi, které tam jsou, jak pro volný čas, tak pro sport, tak pro kulturu. Syn tam jezdí na florbalové turnaje, to jsou spíš jednodenní návštěvy. Přijde mi to jako milé, hezké, čisté město, plné aktivit a možností.

Vlastně si uvědomuju, z Brtnice máte do Budějovic vlastně relativně blízko, že?

Žaneta: V podstatě je to na stejno jako do Prahy a do Brna.

Jo. No, ale pojď se vrátit k otázce. Proč jsi nechtěla odpovědět, jestli Praha nebo Brno?

Žaneta: Já nevím, proč se vlastně ptáš.

Kdyby sis měla vybrat, co je ti bližší, milejší?

Žaneta: Když pojedu nakupovat, pojedu do Brna, za památkou pojedu do Prahy.

Hanka: Asi ani jedno. Jsem ráda na vesnici. Jezdím jak na brněnskou pobočku, tak na pražskou. Každá má něco do sebe, na obou pobočkách se cítím dobře. Jedu na obě dvě úplně stejně ráda. Kdybych měla jet na nákupy, tak je pro mě lepší Brno, protože ho víc znám.

Podobná otázka: homeofice nebo kancelář?

Žaneta: Kancelář.

Proč?

Žaneta: Nebaví mě pracovat z domu, protože jsou tam neustále nějaké rušivé elementy, které nedokážu odbourat, i když můžu pracovat sama. Mám oddělenou kancelář, kde mám prostor pro práci, ale vždycky někdo může projít kolem, ťuknout. Za druhé se mi líp dělá v kolektivu lidí.

Hanka: Kancelář.

A proč?

Hanka: Dva roky při mateřské jsem pracovala z obyváku, a měla jsem pocit, že i když jsem doma, že jsem z práce neodešla. Kdykoliv jsem šla okolo počítače, šla jsem se ještě podívat, jestli mi nepřišel nějaký e-mail. Mám to ráda oddělené.

Máš nějaké koníčky? Co ráda děláš, když máš volno?

Žaneta: Hrozně ráda ležím, odpočívám, nemám žádné zásadní koníčky. Co mě baví je potkávat se s kamarády, potkávat se s nimi u piva, pokecat si, jet třeba na prodloužený víkend karavanem. Máme karavan, kemping mě baví. Nejsem žádný sportovec, ale občas si vyjedeme na kole nebo si zajdeme nějakou vyšší turistiku, ale nemám nic, čemu bych se pravidelně s láskou věnovala.

Hanka: Ráda chodím s kamarády si někam posedět, ráda dělám výlety. Ale můj asi největší koníček je rodina. Nejvíc času dávám rodině.

Jak trávíš dovolenou: A už máš nějaký plán na hlavní dovolenou příští rok?

Žaneta: Většinou trávíme léto u moře. Dlouhou dobu to bylo Chorvatsko, protože tam máme i známé, kteří tam mají apartmán, takže jsme vždycky spojili návštěvu u nich s dovolenou, sjelo se nás víc známých, kteří se scházíme ještě v zimě na horách. Moje plány na další rok jsou, že leden strávím týden na horách v Itálii a potom v březnu budu skoro tři týdny na Bali a pak už nemám žádnou dovolenou.

Hanka: Vyloženě nevíme, kam bychom jeli. Většinou jezdíme na dovolenou v posledních letech s rodinou mojí sestry. Domlouvali jsme se, že bychom příští rok letěli někam k moři. Rádi jezdíme na Vranov. Určitě asi bude týden Vranov na chatě, kam jezdíme každý rok.

Pokud byste měly dát někomu tip, kam stojí za to vyrazit na Vysočině, kam byste ho poslaly?

Žaneta: Mně se líbí Telč a Třebíč. Líbí se mi zejména o vánočních svátcích. V Telči je hezké projít se zámeckým parkem nebo si tam dát jenom kafíčko v kavárně. Třebíč má vyhlášenou vánoční výzdobu, krásně nasvícenou. Mají tam různé dekorace, svítící soby, jeleny, domečky, adventní věnce.

Hanka: Záleželo by, co by ten člověk hledal. Přímo tady v Brtnici je zámek. V okolí je zřícenina. Jsou tady hezké procházky, na Vysočině je moc hezká příroda.


Hana Berková je zástupkyní Žanety na pobočce Předvýběru.CZ na Vysočině. V personální agentuře pracuje přes deset let. Vyrostla a žije v nedaleké vesnici Brodce společně s manželem Markem a dětmi Emou a Samuelem. Narozeniny slaví v květnu. 

Zásadní otázka: co máte vy dvě společného?

Žaneta: S Hankou se známe strašně dlouho, myslím, že se máme rády jako kamarádky, prostě si rozumíme a to si myslím, že vypovídá úplně o všem. Když dostaneme příležitost jet spolu někam pracovně, určitě víme, že tam strávíme víc jak jeden den rády, protože se tam rády potkáme s lidmi, rády zajdeme společně na pivo nebo na jídlo.

Hanka: My si asi rozumíme proto, že jsme obě takové ukecané. Poznaly jsme se, když jsme měly malé děti, začaly jsme chodit společně na procházky.

Kdybys měla na té druhé něco vyzdvihnout, co by to bylo?

Žaneta: Asi ochota pomoct. Určitě! Ochota pomoct, ať pracovně nebo i v soukromém životě.

Hanka: Žaneta dokáže vždycky dobře poradit, dokáže vyslechnout.

V personalistice pracujete už dlouho, čtete naše newslettery a jiné zprávy. Které z HR témat ti v současnosti přijde nejzásadnější?

Žaneta: Asi spokojenost zaměstnanců na pracovišti. Dá se toho docílit různými způsoby, formou benefitů, přístupem vedení, komunikací. Myslím, že když jsou lidi v práci spokojení, rádi do práce chodí a vytvářejí úplně jiné hodnoty.

Hanka: Vždycky mě zaujmou statistiky, přehled, jaká je aktuální situace. Je zajímavé, jak trh práce vidí zaměstnavatelé. Počty kandidátů v databázích se strašně změnily, a kvalita šla velmi dolů.

Které obory, z dlouhodobějšího pohledu, mají budoucnost?

Žaneta: Určitě jsou to dva neustále omílané obory ‒ a to elektro a stavebnictví. Tam je největší poptávka po lidech. Do budoucna představuje jistotu práce i zdravotnictví, protože tam je úplně vždycky nedostatek personálu.

Hanka: Dřív bych řekla, že to budou pozice programátorů. Teď je to spíš obor stavebnictví, a pak samozřejmě profese jako elektrikáři, servisáci, to je hodně poptávaný obor.

Jaký máš vztah k umělé inteligenci?

Žaneta: Ráda se s ní poradím. Ale rozhodně nekopíruju výstupy z AI.

Hanka: Vztah mám kladný. Používám ji, ale ne pravidelně na všechno. Použiju ji, když už si fakt nevím rady.

A myslíš si, že nás za pět, deset, patnáct, dvacet let umělá inteligence nahradí v práci?

Žaneta: Jsou určité pozice, kde to možné je. Ale nemyslím si, že je AI tak dokonalá, abychom se na ni mohli ve všem spolehnout.

Hanka: Já doufám, že ne. Ukazuje se, že umělá inteligence není stoprocentní a odpovídá špatně. Je možné, že v některých situacích nám může pomoct, ale myslím, že člověk vždycky odvede lepší práci.

Jaké je momentálně tvoje největší přání v životě?

Žaneta: Možná je to kliše, ale já chci, abychom byli všichni zdraví a tím budeme šťastní. Chci, aby se všichni měli dobře.

Hanka: Asi abychom byli všichni zdraví.