Rozhovory
Před vyhořením ho zachránilo povýšení
Stát se řezníkem mu rodiče nedovolili. Není člověkem, který nedělá chyby ‒ ale protože pár slušných průšvihů má za sebou, naučil se určité ostražitosti. Když byl v současné práci blízko vyhoření, takže chtěl se vším seknout, vedení firmy mu nabídlo přesun na vyšší pozici, říká Leopold Podivinský, jednatel společnosti HAK PROFI, která staví montované haly.
Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Samozřejmě asi jako každý jsem měl období, kdy jsem obdivoval piloty, popeláře atd. Také si pamatuji, že jsem vzhlížel k dědovi, který pracoval jako traktorista, tehdy v JZD (jednotném zemědělském družstvu), pak jen ZD (zemědělském družstvu). A při volbě střední školy jsem byl natolik bezradný, že jsem uvažoval dokonce nad vyučení se řezníkem, což mi bylo ze strany rodičů dosti důrazně, řekněme, nedoporučeno.
Jaký byl váš největší kariérní odrazový můstek?
V podstatě každá pracovní změna, která kdy nastala, mě k něčemu nakopla. Ať už první vyhazov, který mě naučil si dávat pozor na jazyk, nebo každá další změna zaměstnání, která mi vypilovala určitý nadhled. Asi největším milníkem pak byla profesní změna v rámci současného zaměstnání, kdy jsem částečně vyhořel a chtěl se vším seknout, načež přišla nabídka tehdejšího vedení na přesun do vyšších pozic s přímým vlivem na řízení chodu celé firmy. V ten okamžik začal člověk spoustu věcí a rozhodnutí vnímat jinak.
Jak často je podle vás zdravé měnit práci?
Říká se, že co 5-7 let. Já tyto změny v podstatě dodržoval a bylo to vždy v ten nejlepší okamžik, když se dívám zpětně. Pokaždé došlo k posunu, k naučení se něčeho nového, člověk nestagnoval a nezakrněl na jednom místě. Jakmile ale najdete takové zaměstnání, kde je vám dobře a vše funguje, pak není potřeba měnit práci, ale asi jen uzpůsobovat sebe a svůj pohled na věci okolo.
Jaký byl váš největší pracovní průšvih a co vás naučil?
Těch bylo! První, když jsem neznámého člověka na stavbě poslal do patřičných míst, kde ani slunce nesvítí, aby se z něj poté vyklubal zástupce investora s otázkou, na kterou měl právo ‒ to mě naučilo nesoudit hned a nebýt přespříliš zbrklý (stálo mě to odměny a místo jako takové); druhý když jsem neovlivnil počasí a došlo k velkému zatečení do právě budované budovy s velkými následky na vnitřních konstrukcích (opět mě to stálo místo) ‒ to mě naučilo se na některé věci dívat s nadhledem a zakořenílo to ve mně odpor k korporátu a korporátnímu zřízení jako takovému se svalováním viny i za věci, které člověk nemá šanci ovlivnit (počasí). Další, když vlivem lidské hlouposti, kterou jsem si neověřil, došlo k znehodnocení zásob v jednom skladu ‒ to mě naučilo nevěřit nikomu nic, ani pomalu sám sobě. Celkově, nejsem jedinec, který nedělá chyby, to by bylo velice sebestředné tvrzení, ale vše ve mně zůstalo a varuje mě to.
Na co se nejčastěji ptáte u pohovoru a přes co u vás „nejede vlak“?
Vždy to vychází z pozice, kterou obsazujeme, aktuální situace při pohovoru jako takovém a spoustě dalších okolností. Nejsem nijak vzdělaný v HR, tedy podle toho někdy i pohovory vypadají. Přes co „nejede vlak“? Hmmm, no, to je hodně individuální a asi na to neumím odpovědět, jelikož spoustu věcí se u pohovoru nedozvíte, respektive se na ně ani nemůžete ptát.
Jaký je váš vztah k umělé inteligenci a využíváte ji už ve firmě?
Veskrze kladný, vidím v tom pomocníka do budoucna, jako asistenta na repetitivní věci atd. V současnosti budujeme vlastního AI asistenta, skoro celá firma absolvujeme kurz na Masarykově univerzitě, který by nám měl pomoct s AI a tvořením si vlastních asistentů pro různé činnosti atd. Nechceme se omezit na „najdi mi restauraci“, ale opravdu na pomocníka, asistenta, sekretářku atd., hlavně abychom mohli lidem v zaměstnání co nejvíce ulehčit a snížit případnou chybovost.
Jak moc jste v práci šťastný (na stupnici 1–5, kde pět je nejvíc) a co vám případně chybí do plného počtu?
Na toto s dovolením nebudu odpovídat, jelikož si tím nejsem vůbec jistý. Někdy si připadám na 1, někdy na 5, vždy podle situace a stavu.
Medailonek
Leopold Podivinský se narodil 14. ledna 1985 ve znamení Kozoroha (a jeho charakteristika prý na něho sedí). Vystudoval stavební průmyslovku v Lipníku nad Bečvou, Fakultu stavební VUT v Brně a Fakultu stavební VŠB-TU Ostrava. Domluví se relativně plynule anglicky a když nestíhá, nebojí se řečníka poprosit o zpomalení. Mezi jeho koníčky patří motorka, cestování a poznávání jiných zemí. Fandí zdravému rozumu. Se ženou Michaelou (která je současně i jeho kolegyní) a syny ve věku osm a dvanáct let žijí v rodinném domě v Bystřici pod Hostýnem. V minulosti pracoval ve firmách Subterra, Gemo Olomouc a IP Systém.