K počítačům měl blízko už od dětství v předlistopadové éře
Dětem sice říká, že chtěl být kosmonautem a cirkusákem, ve skutečnosti programátorská profese jeho otce předurčila, že dneska Tomáš Vízek šéfuje vlastní IT firmě. Podnikat začal před třinácti lety bez velké přípravy a neměnil by. Nejvíc si cení svobody, kterou mu to dává.
Co děláte ve volném čase?
Mými hlavními koníčky jsou v zimě lyže, skialpy, k nim se tedy v poslední době moc často nedostanu. Chodím, nebo se snažím chodit, běhat, a chodím lézt, hory obecně jsou moje velká láska. Plus podobné sporty jako dělá Franta Boudný, takové ty dlouhé vytrvalostní všehochutě. V poslední době mě začaly bavit orientační běhy, ale spíš z legrace. V létě organizujeme tábor pro děti, vlastní a děti spřátelených rodin.
Máte za sebou nějaký rekord, nějaký náročnější výkon, kterým byste se pochlubil?
Myslím si, že nemám nic, čím bych se pochlubil.
Jak jste se seznámil s Františkem Boudným?
Abych se přiznal, už ani nevím, jak jsme Předvýběr.CZ získali do našeho portfolia. Známe se po pracovní stránce. Pak jsme se potkali na jednom z těch závodů. Franta jezdí Czech Adventure Race, což je nějaký čtyřdenní závod. Já jsem jel předloni jeho zkrácenou variantu, Mini Czech Adventure Race na 24 hodin.
Mám poznámku, že vlastníte Multivan. K čemu ho používáte?
Mám to auto rád. Je to trošku životní styl. Jako rodinu nás hodně baví cestování. Máme se ženou procestovaných hodně zemí, a teď to s dětmi nejde úplně tak, jak jsme to dělali bez nich, ale snažíme se. Máme auto, ve kterém jsme schopní se vyspat, byť je nás pět. Jezdíme s ním v létě na dovolenou.
Podnikáte třináct let, od roku 2010. Předtím jste dělal IT manažera v různých firmách. Jak se na to díváte zpětně, začal byste znovu podnikat?
Asi ano. Byť začátky byly poměrně těžké, skočil jsem do toho bez jakéhokoli kapitálu a nepřinesl jsem si zákazníky. Ale ta práce a zodpovědnost je na druhou stranu vykoupena svobodou, bez které si to v téhle době už neumím představit. I když se musím přiznat, že občas závidím například tramvajákovi, že přijde ráno do práce, odjezdí si svoje kolečka, vyjde a má úplně čistou hlavu. Firma zatím není tak velká, abych ji mohl úplně pustit z hlavy a ono to tady běželo samospádem. Na druhou stranu si můžu chodit do práce, kdy chci, když něco dělám, tak vím, proč to dělám, když to dělám o víkendu, tak vím, proč to dělám o víkendu, když nechci dělat v pondělí tak nemusím a nemusím to nikomu vysvětlovat.
Co vás tehdy přivedlo k rozhodnutí podnikat?
Někdy na přelomu roku 2009/2010 jsme byli se ženou na cestách. Oba jsme předtím dali výpovědi. Když jsme se vraceli do Čech, tak jsme zvažovali, co budeme dělat. Přijeli jsem bez peněz, když to tak řeknu lidově, žena byla v té době už těhotná. Jednou z variant byla podnikat, řekl jsem si, že je to dobrá příležitost. Nevím, jestli to byla ideální doba, ale je otázka, jestli někdy ideální doba na start podnikání je.
Bylo dost dobrodružné dát oba výpověď.
Nebylo to zase tak dobrodružné. Už tenkrát se v IT sháněla práce poměrně dobře. Byl jsem v té době relativně mladý, bylo mi něco přes třicet let, už jsem za sebou měl nějakou zkušenost, tak jsem se nebál, že kdyby se cokoli stalo, že bych se nemohl nechat zase zaměstnat.
Jak fungujete jako firma? Jakou tady máte atmosféru?
Pravidelně jsme v kanceláři čtyři, jsme dva bráchové, Martin se přidal v roce 2015, a dva zaměstnanci, snažíme se mít tady přátelskou atmosféru, pokud to jde. Já asi neumím být na lidi úplně přísný, nevím, jestli toho chlapci občas nezneužívají, ale máme se tady dobře.
Co děláte, když neděláte, máte nějaké společné aktivity?
Jednou do roka se snažíme udělat si hospodu nebo nějaké grilování, buď tady v Karlíně nebo u někoho na zahradě. Děláme si vánoční večírek a jinak bych neřekl, že máme nějaké společné aktivity.
Jaké je pracovat s bratrem?
Asi jako všechno to má svoje plusy a mínusy. Řekl bych, že plusy převažují. Mínusy mohou být, že máme větší tendenci se hádat nebo na sebe být přísnější. Na druhou stranu zase víte, že v tom nejste sám a že máte ve firmě někoho, komu stoprocentně důvěřujete a můžete se na něho spolehnout.
Jak jste se dostal k práci v IT?
Je to rodinným zázemím. Náš otec je bývalý programátor, takže jsme měli doma už za totality nějaký počítač, byli jsme k tomu vedení. Po revoluci jsme byli asi jedni z prvních, kdo měl doma počítače, bylo mi to vždy blízké a byla to logická volba, kam mě zavál život.
Takže už tehdy to byla dobrá průprava pro vlastní firmu.
Kromě toho, že dělám IT a spravuji počítače, musím někde sehnat zákazníky. Vítr mě zavál obchodním směrem. Vůbec jsem si nikdy neuměl představit, že bych něco takového dělal, není to moje přirozenost, nejsem rozený obchodník. Neumím si povídat s cizími lidmi o ničem, což se od obchodníka možná čeká. Nerad telefonuji. Nicméně člověk míní a život mění. Nějakým způsobem jsem se to musel naučit a v podstatě mi to nevadí.
Vzpomenete si, čím jste chtěl být v dětství?
Když se mě na to ptají děti, tak vždycky říkám kosmonaut a cirkusák. Myslím, že mě jednu chvíli lákala geodézie, ale ani nevím proč. Představoval jsem si, že budu někde venku a nebudu muset sedět v kanceláři.
Vaše firma sídlí v Karlíně. Jaký k němu máte vztah?
Bydlel jsem tady deset let.
To určitě víte, jak vypadal před povodněmi. Co říkáte tomu, jak vypadá dnes?
Doznal obrovskou změnu k lepšímu. Je mi líto všech lidí, které to nějakým způsobem postihlo, byl jsem jeden z nich, dokážu se do toho docela dobře vcítit. Na druhou stranu to vypláchlo spoustu nepořádku, a teď s odstupem času můžeme říct, že to bylo ku prospěchu věci, mnoho budov a silnic je opravených.
Máte v Karlíně nějaké „svoje“ místo?
Mám rád tu část, kde jsme. Odpoledne a večer je tady velký klid, o víkendech tady nepotkáte živáčka. Lidi, kteří jezdí do Karlína do práce, tak ho znají jako rušnou čtvrť, spousta lidí na ulicích, spousta aut a tak dále. Je tu obrovské množství kanceláří. Ale večer, když ti lidé odejdou a o víkendu tu nejsou, je Karlín klidná čtvrť. Má skvělou dostupnost z celé Prahy, a zároveň tady člověk najde veškeré vybavení, které potřebuje. Karlín mám rád.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Chtěli bychom se podívat s dětmi do Indie, do Nepálu, do Himalájí. Uvidíme, jestli to vyjde. Chtěli bychom se podívat i do Thajska, nebo někam k moři. Jinak žádné moc velké plány teď nemám.
Medailonek
Tomáš Vízek je spoluvlastníkem a šéfem firmy INSTE. Letos v červnu oslaví pětačtyřicáté narozeniny. Mezi jeho koníčky patří sporty, především lyže a běh.