Rady a tipy
Co dělat, když máte pocit, že na svoji práci nestačíte?
Sedíte na poradě, všichni uznale přikyvují vašemu návrhu, ale vám se svírá žaludek. V hlavě vám křičí hlas: „Kdyby tak věděli, že vůbec netuším, co dělám. Každou chvíli na to přijdou a vyrazí mě.“
Pokud tenhle pocit znáte, máme pro vás dobrou zprávu. Ničím nevybočujete. Podle výzkumů totiž takzvaným imposter syndromem (syndromem podvodníka) trpí až 80 % lidí.
Lidé, kteří jím trpí, jsou obvykle velmi kompetentní, svědomití a záleží jim na výsledku. Patřil mezi ně třeba Albert Einstein, Hermiona z filmového Harryho Pottera herečka Emma Watsonová nebo její oscarový kolega Tom Hanks, i bývalá první dáma USA Michelle Obamová.
Skuteční podvodníci a neschopní lidé tímto syndromem naopak netrpí, protože jsou přesvědčení o své neomylnosti.
Proč se o tom mluví víc než dřív?
Může za to tlak sociálních sítí typu LinkedIn, kde všichni prezentují jen své bezchybné úspěchy, fakt, že dnes pracujeme víc hlavou a taky skutečnost, že tempo změn a novinek, které byste měli zvládnout, je čím dál rychlejší. Výsledky naší práce jsou často abstraktní, a tak se pochybnostem skvěle daří.
Možná to znáte z pohovorů, pokud jste na trhu práce ještě nováčci. Můžete mít pocit, že jste personalistovi v něčem zalhali (i když jste ve skutečnosti mluvili čistou pravdu) a až se na to přijde, budete mít malér. Přitom je dobré vědět, že v práci nikdo nečeká, že budete umět všechno od prvního dne. Nebojte se ptát ‒ tak se učíte.
Asi by vás překvapilo, že experti a vysoce postavení manažeři jsou na tom ještě hůř. Důvodem je jejich izolace na vrcholu firemní hierarchie, rostoucí tlak a také paradox znalosti, který vede k tomu, že čím víc toho víte, tím víc si uvědomujete, kolik toho ještě nevíte. (Vzpomínáte si na slavný citát připisovaný řeckému filozofovi Sókratovi „Vím, že nic nevím“?)
Praktické tipy: Jak s ním bojovat?
- Oddělujte pocity od faktů: Pocit „jsem neschopný“ není fakt. Když se tento hlas ozve, je potřeba se zeptat: „Mám pro toto tvrzení reálné, objektivní důkazy?“
- Veďte si „složku úspěchů“: Uchovávejte si zpětnou vazbu, pochvaly od šéfů, úspěšně dokončené projekty nebo vyřešené problémy. Když přijde krize, podívejte se na tato tvrdá data.
- Změňte pohled na chyby: Chyba není důkazem vaší nekompetence, ale přirozenou součástí učení. Nikdo neví všechno hned od prvního dne.
- Mluvte o tom: Když své obavy vyslovíte nahlas před mentorem, kolegou nebo HR, zjistíte, že v tom zdaleka nejste sami. Sdílená obava ztrácí svou sílu.
- Přijímejte pochvaly bez „ale“: Místo „To nic nebylo, to by zvládl každý“ se naučte říkat prosté „Děkuji, to mě těší.“