Při hledání práce buďte otevření. Ale neříkejte, co nemusíte!

Jak by měl vypadat správně napsaný životopis už jsme si řekli. Stejně tak, jak odpovídat na otázky, které často padají u pohovorů. Zopakujte si základní rady a vycházejte z nich.

Tabu je věk nebo rodinný stav

Co naopak zaměstnavatel nemusí vědět předtím, než vás přijme, je datum narození nebo rodinný stav. Rozhodně jde o údaj, který do životopisu psát nemusíte.

Šikovný personalista sice z informací o vašem vzdělání nebo délce pracovní praxe dokáže odhadnout, kolik vám je, prozrazovat to ale nemusíte.

Zakázané otázky

Stejně tak v životopisu nemusíte psát a u pohovoru říkat, jestli jste vdaná nebo ženatý. Datum narození i rodinný stav sice nakonec budete muset prozradit, ale až se dohodnete, že nastoupíte do práce.

Existuje ale celá řada „diskriminačních“ otázek, na které se vás firma nesmí během pohovoru ptát vůbec. Patří mezi ně osobnější věci: jestli plánujete svatbu, kolik chcete mít dětí nebo když už je máte, jak často jsou nemocné a kdo je doma hlídá. Zaměstnavatel se ale pod hrozbou pokuty nesmí ptát ani na skutečnosti, které vypadají, že s prací souvisejí: třeba, jestli jste členy odborů nebo kouříte.

Obecně se firma nesmí ptát ani na váš zdravotní stav včetně případného těhotenství ‒ tady ale existují výjimky, protože jsou práce, kde je taková znalost nutná.

Otevřenost se cení

Co když přesto u pohovoru padne „zakázaná“ otázka? Buďte diplomat. Zkuste ji nějak obejít („bez ohledu na to, jestli děti mám nebo budu mít, na mé práci se to nijak neprojeví“) nebo se rovnou zeptat, k čemu je taková informace nutná („nezlobte se, ale nerozumím, jak přesně to souvisí s mojí prací?“). Odmítnout odpovědět samozřejmě můžete, jen je dobré nezanechat negativní dojem.

Ale na rovinu: nejlepší vizitkou je otevřenost. Pokud vám otázka není nepříjemná, prostě na ni odpovězte po pravdě. Ve firmě, kde nevládne upřímná kultura, byste přece ani nechtěli pracovat.