Personální bublina – moc peněz za málo muziky

Musím souhlasit s jedním ze svých klientů. Říkejme mu „hrdina“. Hrdina, protože pojmenoval situaci hrdě a opravdu přesně bez zbytečných omáček. Na trhu se pohybují tři skupiny kandidátů:

První skupina jsou lidé zvyklí pracovat před rokem 2008 a žít v době platového luxusu, kdy všichni kupovali vše a platy zaměstnanců neznaly hranic. Tihle lidé se dnes diví, že hranice mezd existují a že tehdejší doba se nám stále nevrátila a určitě ani hned tak nevrátí. Firmy si ne vždycky mohou dovolit přeplácet zaměstnance. Existenčně by je to zničilo.

Druhá skupina jsou absolventi. Absolvent je zvláštní druh člověka naivního. Stejně jako já jsem před x lety po skončení vysoké školy chtěl být hned ředitel zeměkoule, tak i oni se dnes vidí v manažerských pozicích. Chybí pokora. Bohužel ji nepotřebují, protože servis, zázemí a finance zajištěné mají. Rodina jim je na blízku. Preference volného času při hledání zaměstnání nezná konce. Sám jsem se v praxi několikrát setkal s tím, že kandidáta absolventa (rozuměj člověka bez praxe), zajímalo zejména to, kdy může přijít co nejpozději do práce a kdy může z práce na druhou stranu co nejdříve odejít.

Třetí skupinu tvoří personální turisti. Kandidáti, kteří jsou doslova zblblí z okolního světa a hlavně ze sociálních sítí. Ti sami nevědí, co by vlastně chtěli dělat, čím by se měli zabývat, ale hlavně to musí být hodně peněz a musí to být „cool“ a „in“. Včera to četli na „fejsu“ a nebo se o tom bavili v hospodě.

Z celého tedy vyplývá jediné: na pracovním trhu se v současnosti vytvořila personální bublina, kdy je těžké najít vhodného člověka, protože ve velké míře spadá do jedné z výše jmenovaných skupin.

Firmy si opravdu ne vždy mohou dovolit přeplácet nové zaměstnance. Důvody jsou jasné – obchodní marže nerostou tak rychle jako současné požadavky na platy a přidat všem stávajícím zaměstnancům tak, aby se nebouřili, že nováček vydělává víc než oni, není ekonomicky přijatelné. Přeju si tedy společně s ostatními realisticky uvažujícími lidmi, ať to hezky všechno splaskne a budeme zase všichni happy.

František Boudný