Zavoláme Vám

Sečtěte a zaokrouhlete (42.2 + 47.5) *

Pošlete nám své číslo a my Vám zavoláme zpět.

Zavoláme Vám

Sečtěte a zaokrouhlete (33.3 + 24.0) *

Pošlete nám své číslo a my Vám zavoláme zpět.

Česky EN Slovensky
+420 246 086 014 | predvyber@predvyber.cz

+420 246 086 014

Sečtěte a zaokrouhlete (12.5 + 14.4) *

Nacházíte se zde: Úvod » Novinky » Rozhovory » Je šťastný. Má rodinu, práci a florbal

Je šťastný. Má rodinu, práci a florbal

V říjnu oslavil Milan Peterka třiadvacáté narozeniny. V Předvýběru.CZ pracuje jako obchodní konzultant a pro předvánoční rozhovor jsme si ho vybrali úmyslně. Nadchne vás totiž, že navzdory nízkému věku z něho čiší velká dávka profesionálního sebevědomí. A právem. Milan kromě práce studuje a patří ke špičkám českého florbalu - je trenérem brankářů týmu Technology Florbal Mladá Boleslav, trénuje i brankáře národní reprezentace a v minulosti stejnou pozici zastával i v týmu slovenských juniorek. Ví, co chce, daří se mu to - a proto je šťastný.

Předpokládám správně, že jako trenér jste sám musel předtím florbal taky hrát?
Úplně to tak není. Je dost trenérů, kteří nehráli na profesionální úrovni a stali se z nich dobří trenéři. Já sám jsem florbal hrál, ale ne tak „vysoko“, jako kluci, které trénuju. U sportovní veřejnosti je ustálený názor, že z vynikajícího hráče je výborný trenér. Je to možná dobrý předpoklad, který Vám může pomoct, ale myslím si, že trénovat lze i bez hráčské kariéry.

Milan Peterka s brankářem Lukášem Bauerem z týmu Technology Florbal Mladá Boleslav

Kdy jste s florbalem začal?
Již od malička mě rodiče vedli ke sportu. Zkusil jsem si různé sporty, od plavání přes tenis až po fotbal, kde jsem byl vzhledem k mé „vysportované“ postavě a „jamajsky“ rychlým nohám postaven do branky. Paradoxně jsem se v ní cítil dobře a postupně si našel v chytání zalíbení. Při studiu na osmiletém gymnáziu jsem začal hrát florbal a již od začátku jsem byl v brance. To se mi asi stalo „osudné“. Pokud jde o trénování florbalových gólmanů, věnuje se mu málo lidí. Mně například vadilo, že mi neměl kdo pořádně radit. Dělal jsem spoustu zbytečných chyb. Proto jsem se rozhodl, abych nedělal něco jen tak napůl, že se o trénování gólmanů začnu hlouběji zajímat.

Pár florbalových utkání jsem viděl. Občas mi přijde, že když se hraje na druhé straně, tak se v bráně pomalu nudí. Jak složité je být brankář?
Kvalitní gólman nesmí polevit v pozornosti a musí být koncentrovaný po celou dobu. Když totiž zaspí v určitý moment - třeba když vychází přihrávka z čepele - už to nikdy nedožene. Nestihne se včas přesunout do správného úhlu, což je vlastně na chytání do nejdůležitější.

Když je někdo brankář, tak jenom chytá, nebo se dostane i do pole?
V mládežnických kategoriích se doporučuje, aby si chytání různí hráči vyzkoušeli, aby každý měl základní povědomí a také věděl, jak to bolí, když vás někdo sekne přes prsty. Ale jsou i gólmani, kteří si nikdy nevyzkoušeli hru v poli a od malička snili, že se stanou brankářem, a tak chytají odmalička.

U týmu jako je Boleslav je jeden brankář nebo jich je víc?
Žádný superligový tým už v dnešní době nemůže spoléhat jen na jednoho brankáře. Obecně považuju za základ úspěchu - v různých oblastech života - konkurenci. Žene vás to stále k lepším výkonům. V Boleslavi máme dva výborné gólmany. Myslím, že o nich můžu říct, že je to jedna z nejlepších brankářských dvojic v republice. Navíc s námi trénují také mimořádně talentovaní gólmani z juniorského týmu a dorostu.

Překvapilo mě, co všechno stíháte, jste trenér brankářů jak klubu, tak české reprezentace a dokonce trénujete i slovenskou ženskou reprezentaci...
Slovenskou reprezentaci jsem kvůli vytíženosti musel bohužel ukončit, ale když mi zbývá trochu čas, snažím se jim ještě pomáhat. Oficiálně teď působím v Mladé Boleslavi a u české reprezentace.

Zbývá vám čas?
Popravdě? Nezbývá, je to náročné. Florbal není profesionální sport, tak to musím kombinovat s prací a ještě zároveň dokončuji magisterské studium.

Jak dlouho se ještě budete věnovat florbalu?
Pokud to půjde, rád bych měl dva zkrácené úvazky - jeden u florbalového klubu nebo reprezentace a jeden mimo sportovní prostředí. Zrovna u Předvýběru mám takové možnosti a věřím, že do budoucna budu mít dva světy, kde budu fungovat.

Zaujalo mě na vaší kariéře, že jste pracoval ve dvou kavárnách… Jak jste se dostal k Předvýběru?
Hodně obchodníků pochází z prostředí gastra, kde jde o čistý obchod a navíc je to docela hezká brigáda. Já se tam dostal přes tátu, který mi domluvil práci v pražírně kávy, která sídlí kousek od Loučeně, odkud pocházím. Začínal jsem pomáhat od pražení, až jsem se vypracoval k samostatné přípravě kávy ve stánku, který jsem dostal na starosti. A když jsem začal studovat v Praze a již jsem nemohl dojíždět do pražírny, začal jsem pracovat v pražské kavárně, kam mi dali doporučení majitelé pražírny. Byl to hodně důležitý bod v mém životě a velká zkušenost. Díky majiteli kavárny panu Karlu Gregorovi jsem se naučil strašně moc věcí, jak životně, tak pracovně. Uvědomil jsem si, co chci v životě dělat a chtěl jsem se posunout dál, hledal jsem nějakou obchodnickou pozici a tu jsem objevil v Předvýběru, kde jsem do této doby a jsem tu velmi spokojený. Pan Boudný mi vychází vstříc, za což jsem mu vděčný a věřím, že tu ještě nějaký čas strávím.

Jak jste tu práci našel? Na inzerát nebo zase na doporučení?
Úplně obyčejně, přes inzerát, pozice byla vyvěšená na inzertním portálu. Zareagoval jsem, následovalo dvoukolové výběrové řízení a pak jsem nastoupil na pozici obchodního konzultanta.

Milan Peterka se narodil 11.října 1994 ve středočeské Loučeni (mezi Nymburkem a Mladou Boleslaví). Vystudoval Gymnázium v Nymburku, v současnosti se věnuje magisterskému studiu na ČVUT Masarykově ústavu vyšších studií. Trénuje brankáře mladoboleslavského florbalového týmu i české reprezentace, ve sportu začínal jako asistent trenéra v roce 2012. V Předvýběru.CZ pracuje jako obchodní konzultant.

Před chvilkou jste mi přihrál na další otázku: Co chcete od života?
Chci být šťastný. Možná se to jeví jako hloupá odpověď, ale i když chce být šťastný každý z nás, mnohdy pro to nedokážeme nic udělat. Málokdo si uvědomuje, co vlastně štěstí je, co pro něho znamená. Navíc, každý si ,,štěstí“ může představit odlišně, je to individuální. Trochu se nad tím v současné době zamýšlím a uvědomil jsem si, že pro mě je důležitá rodina, přítelkyně a kamarádi. Také jsem i pracovně naplněný. Nechodím do práce jenom proto, abych si vydělal peníze, ale vidím i přínos, který má.

Takže zůstanete personalistou, obchodníkem?
Já jsem spíš obchodník. Vyhovuje mi, jak tady máme nastavené procesy a rozdělení práce mezi personální konzultantky a obchodníky. Mě strašně baví obchod sám o sobě, i díky tomu, že prostředí, ve kterém se pohybuji, není stereotypní. Pokrýváme pozice od dělnických profesí až po vysoké manažery, každý den komunikuji s různými společnostmi z různých odvětví.

Co vás baví na práci v obchodu?
Je to výzva. Baví mě vysvětlovat lidem, jak jim můžeme pomoct a proč pro ně může být naše služba výhodnější variantou. Nebavilo by mě to, kdybych naší službě a tomu, co dělám, nevěřil. Nedovedu si představit, že bych v budoucnu dělal stereotypní práci. V obchodu je práce pestrá, každý den řeším něco jiného a to mě na tom baví.

Už jste zmínil, že ještě studujete. S vysokou školou jste začal ještě předtím, než jste nastoupil do Předvýběru. Co jste si tehdy představoval, že budete dělat za práci?
Moje mamka je stavební projektantka, původně jsem se chtěl tímto směrem také vydat, ale když jsem se o tuto práci začal více zajímat, uvědomil jsem si, že to není ten správný obor, který by mě naplňoval. Hledal jsem jinou variantu. Táta je obchodník a já si uvědomil, že se chci také věnovat obchodu. Proto jsem si vybral Masarykův ústav ČVUT. Je to ideální varianta pro obchodníky, kteří si chtějí rozšířit obzory. Škola má dnes na pracovním trhu dobré jméno a zároveň mi pomůže rozšířit znalosti v průmyslovém odvětví, kde moje znalosti nebyly úplně ideální.

Přiznám, že jsem vůbec netušil, že existuje Masarykův ústav při ČVUT. Co se tam učí?
Spousta lidí naši školu nezná, ale už se to zlepšuje. Je to společný projekt fakulty strojní ČVUT a Vysoké školy ekonomické. Je to z části ekonomické studium, z části management, součástí výuky jsou i technické předměty. Měli jsme i personalistiku. Absolventi získávají základní znalosti průmyslových podniků, třeba jak funguje svařování...

Vy umíte svařovat?
Jen základy.

Na Facebooku z roku 2014 máte fotku, podle které jste dělal bungee jumping. Jaký to je pocit?
Hned po tom, co jsem z toho slezl, jsem přemýšlel, jak bych to popsal, protože jsem o tom chtěl vyprávět spoustě lidí. Připomínalo mi to pocit, jako když si chcete sednout na židli, myslíte si, že za vámi ta židle je a v tu chvíli přijde někdo, kdo vám tu židli dá na stranu. Padáte, akorát to trvá trochu déle.

Nebál jste se?
Nebál, byla to spíš obrovská dávka adrenalinu, která mi kolovala tělem. Bylo to spíš vzrušující, hrozně zajímavý pocit. Rozhodně toho nelituji. Bylo to skvělé.

Proč jste to udělal?
Protože je hodně sportů, u kterých dlouho přemýšlím, že bych je chtěl někdy zkusit. Mám rád adrenalin a miluji sport obecně. Tohle jsem chtěl zkusit, protože jsem nad tím už dlouho přemýšlel, nedokázal jsem si představit, jaké to je.

Vraťme se ještě k florbalu. V dubnu jste s mladoboleslavským týmem v Superfinále v O2 areně bojovali proti Chodovu o titul. Do poslední chvíle jste měli šanci a nakonec to nedopadlo. Jaký to je pocit z pohledu týmu a speciálně vás jako trenéra brankářů?
Stoprocentně za to mám zodpovědnost, od toho v klubu jsem, předat své zkušenosti a znalosti, abychom těch gólů dostávali co nejméně. Z pohledu brankáře ten zápas nebyl špatně zvládnutý, ale mohli jsme dostat méně gólů než soupeř. K tomu pocitu - v sezóně se nám dařilo. Udělali jsme rekordní počet bodů, podařilo se vyhrát pohár, jeden z hráčů se stal nejlepším střelcem v historii. Všechno šlapalo, podařilo se projít úspěšně play-off, dostali jsme se do Superfinále. Bohužel, pak ten jeden zápas nezvládneme… Tým, proti kterému jsme hráli Superfinále, jsme dvakrát porazili v základní části a teď se nám to nepodařilo. Je to sport. Musíme se s tím nějak vyrovnat. A to je to teď pro nás větší výzva, abychom to v této sezoně „urvali“.

Boleslav patří k favoritům soutěže, je velká šance, že si Superfinále příští rok zase zopakujete. Jak se jako tým cítíte?
Věřím, že se tam dostaneme, neustále se snažíme zlepšovat. Věřím, že vyhrajeme.

Už máte vánoční dárky?
Nějakou další otázku máte?

Nemáte rád Vánoce?
Zbožňuju Vánoce! Ale času je málo, já zatím sbírám nápady. Pár dárečků mám, ale ještě to musím doladit.

Mluvil jste o štěstí. Co je podle vás štěstí? A jste šťastný?
Pro mě štěstí znamená to, že když přemýšlím nad svým životem a uvědomuji si, že věci dělám správně a že to k něčemu vede. Samozřejmě vždycky najdete nějakou chybu, ale důležité věci jsou tak jak mají být. Moje nejdůležitější hodnoty představuje rodina včetně přítelkyně, kamarádi a práce. Snažím se nic z toho nezanedbávat a to je pro mě štěstí. Takže jsem šťastný.

V roce 2017 jste si na stránkách Předvýběru.CZ mohli přečíst dalších sedm rozhovorů:


Zpět na přehled

PŘEDVÝBĚR.CZ s.r.o.
Na Kozačce 1289/7, 120 00 Praha 2 - Vinohrady.
IČ 28254104, DIČ CZ28254104
OR v Praze, sp. zn. C 125597

Pracovní doba:
Po – Čt 9.00 – 17.00 hod. a Pá 9.00 – 15.00 hod.

Kontaktní údaje
predvyber@predvyber.cz

Mapa

Nahoru