Zavoláme Vám

Sečtěte a zaokrouhlete (1.5 + 18.1) *

Pošlete nám své číslo a my Vám zavoláme zpět.

Zavoláme Vám

Sečtěte a zaokrouhlete (4.8 + 20.2) *

Pošlete nám své číslo a my Vám zavoláme zpět.

Česky EN Slovensky
+420 246 086 014 | predvyber@predvyber.cz

+420 246 086 014

Sečtěte a zaokrouhlete (13.1 + 33.7) *

Nacházíte se zde: Úvod » Novinky » Rozhovory » Je špatná řidička, ale auta miluje

Je špatná řidička, ale auta miluje

V případě Lenky Kočárkové je ten kontrast důležitý. Už čtrnáct let pracuje jako personální šéfka v 1. obchodním domě automobilů Auto Jarov. Řídí sice špatně, k autům původně neměla žádný vztah, ale dneska je na svůj obor hrdá. V dětství chtěla být zpěvačka a učitelka, ale už na gymnáziu se nadchla pro personalistiku a od té doby pracovala na tom, aby se jí stala. A dobře udělala - na otázku, co ji v životě baví, nejdřív odpověděla, že má ráda lidi. I z rozhovoru jistě ucítíte, že to myslí upřímně a že se její přístup odráží i ve firemní atmosféře.

Zaměstnáváte poměrně hodně hendikepovaných lidí, dokonce jste za to získali nějaká ocenění. Je to i vaše zásluha?
V principu mi je takový přístup blízký, a mám štěstí, že kolem mě jsou lidi, včetně majitelů, kteří to vnímají stejně. Není to jenom otázka společenské zodpovědnosti. Prostě to tak cítíme. Nijak zvlášť se na zaměstnávání postižených nezaměřujeme. Často přijde nějaký zajímavý kandidát, já už vidím jeho životní příběh a většinou se naladíme lidsky a spontánně to prostě dopadne tak, že se stane naším zaměstnancem.

Nebuďte skromná. Sama jako personalistka víte, že takový přístup není úplně běžný, lidi s postižením mají horší šanci sehnat nějakou práci. Vůbec by mě nenapadlo, že v prodejně a servisu aut může pracovat nějaký hendikepovaný člověk.
Nejde třeba jenom o vozíčkáře, ten se zase u nás tak moc neuplatní, jedině v administrativě, my ale máme hodně dělnických profesí. A právě tady máme  hodně lidí například po rakovině a jiných závažných onemocněních.  Jsem ráda, že těm lidem můžeme dát šanci , protože je pro ně poměrně těžké se znovu začlenit do pracovního procesu. Takových lidí tady máme hodně, myslím, že ani moc zaměstnanců neví, že jeho kolega má nějaký problém, my o tom až tak  nemluvíme.

Lenka Kočárková pracuje jako personální ředitelka Auto Jarov už čtrnáct let. Předtím pracovala ve firmách UPC a T-Mobile. Vystudovala ekonomiku na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a andragogiku a lidské zdroje na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Bydlí v Lounech, je podruhé vdaná, se svým současným manželem Zdeňkem je šestnáct let. Má syna Jirku a díky dětem manžela je už pět let babičkou vnučky Amálky. Narodila se ve znamení Vah, ráda čte (spíš odbornou literaturu, ale jinak má ráda typicky ženské romantické příběhy a dobrou detektivku), cestuje a sportuje (spíš proto, že je to zdravé, než že by ji to extra bavilo).

Oblíbené téma je uplatnění žen ve firmách. Viděl jsem vaše reklamní videa, kde vystupují i pěkné dívky, tak předpokládám, že u vás ženy asi najdou uplatnění. Jak moc?
Klidně bych jich zaměstnávala polovinu, ale ony se zase tak moc do našeho oboru nehlásí. Zaměření naší firmy opravdu láká spíš chlapy. Ale jakmile přijde žena, jsem šťastná. Uplatnění tady najde na všech pozicích, které nabízíme.

Když pominu administrativu, jaký je asi poměr mužů a žen v provozu?
Zhruba devadesát procent jsou muži.

Jak spolu vycházejí?
V tom není vůbec problém. Naopak, když je v týmu žena, představuje určitý stmelovací prvek, chlapi se pak nechovají tak divoce. Máme například sto dvacet mechaniků a dvě mechaničky, za ně jsem šťastná. I když u žen je nutné počítat s těhotenstvím a s dětmi, jakmile se nějaká přihlásí, má u nás velikou šanci. Ženy máme nejen v administrativě, ale i na míchárně barev, na mycí lince vozidel, tam jsou vynikající a třeba proti mužům mají často i vyšší výkony.

Auta se podobají IT, o obou se často říká, že je to ryze mužský obor, přitom lidé z branže říkají, že kdyby to šlo, brali by víc žen, ale ony nemají zájem. V IT dokonce jejich zájem v průběhu let klesá. Jak je to u vás?
Nebudu teď mluvit o prodeji, auta jsou hezký produkt, do obchodu se nám ženy hlásí. Pokud jde o dělnické profese, a těch máme ve firmě dvě třetiny, trend zájmu u žen je v současnosti oproti předchozím létům mírně stoupající. Například obor autotronik je obor maturitní. Hodně spolupracujeme se školami, chodíme se podívat na jejich dny otevřených dveří, kam chodí děti základních škol, které se rozhodují, kam po ukončení školní docházky půjdou studovat dál. Můžu říct, že zájem děvčat je výrazně větší, než třeba před patnácti lety.

Čím to je?
Auta jsou opravdu krásný produkt, práce se hodně týká moderních technologií, elektroniky, je to taky otázka image, o oboru se hodně píše v médiích. Navíc dneska rodiny už mají dvě, tři auta. Dnešní děti si na auto „sáhnou“ poměrně rychle, je to pro ně zajímavý obor.

Skoro denně se teď mluví o samořiditelných autech, o elektroautech. Ta první jsou zatím budoucnost, ale elektroauta už asi běžně prodáváte?
Prodáváme.

Ovlivňuje to nějak uvažování o vaší práci? Je to v něčem jiné, než auta se spalovacími motory?
Auto musí mechanik umět opravit, prodejce ho musí umět prodat, a je jedno, jestli jezdí na diesel, na benzín nebo  na elektrický pohon. Samozřejmě oprava takového vozu už je poměrně specifická, lidé prochází  hodně produktovými školeními, která souvisí s přechodem na elektromobilitu. Elektromobilita dneska zažívá boom, na který se všichni zaměřujeme. Autotronici, autoelektrikáři, to jsou pozice, které mají budoucnost.Ve školách se vytváří nové učební obory. Dneska nabíráme lidi, jejichž specifické dovednosti uplatníme teprve za dva, za tři roky, ale musíme si je připravovat už teď.

Co s nimi teď děláte?
Oni samozřejmě umí standardně opravovat i to, co jiný mechanik. Normálně u nás pracují, ale zároveň se musí i vzdělávat a rozvíjet, aby byli připraveni na masivnější příchod elektromobility.

Ve vašem oboru asi je velká konkurence? Uvažujete hodně dopředu, nemáte problém s fluktuací?
Nemyslím si, že je firma, která by neměla dnes problém s fluktuací. U nás se týká hlavně nekvalifikovaných pracovních sil jako je úklid, ostraha, mycí linka. U pozic jako je mechanik nebo prodejce velký problém nemáme, myslím, že je to tím, že u nás lidi mají dobré zázemí, a není to jenom otázka peněz. Majitelé, kteří firmu řídí, mají o lidi zájem a denně jsou mezi nimi, což je dneska velmi důležité.

Viděl jsem váš kariérní portál plný fotek a přišlo mi, že nemáte jenom formální přístup, ale děláte hodně věcí, aby ve firmě byla nějaká atmosféra...
Ono to totiž formálně nefunguje. Takové věci musíte dělat opravdu upřímně, aby lidi věděli, že to není jenom kvůli obrázku. Obrázek je jenom taková hezká třešinka, aby se člověk třeba mohl doma pochlubit, co tady všechno děláme, že třeba dostal nanuk a že jsme si všichni užili nanukový den. Mám štěstí, že mám kolem sebe svoje holčiny, které svoji práci prožívají a nosí mi nápady, ale je fajn, že i manažeři a vedoucí středisek naše nápady dokážou lidem prodat. Tak by to podle mě mělo být. Vnímám, že je tady příjemná atmosféra a že lidi si to s námi vždycky užijí.

Máte nějakou zpětnou vazbu od lidí? Nestává se, že slyšíte poznámky‚ kdyby nám radši přidali peníze‘?
Ale to je vždycky! Od toho se musíte oprostit, to byste nemohl dělat vůbec nic. Sto lidí bude unešených z toho, co děláte, a pak bude vždycky pár lidí, kteří vám přesně řeknou, že by dostali radši vyšší mzdu. Po těch čtrnácti letech už jim vždycky řeknu ‚hele, máš pravdu‘ a neřeším to.

Pracujete tady už dlouho. Na co jste nejvíc hrdá, co jste udělala nebo prosadila?
Když jsem nastoupila, moje pozice tady ještě nebyla a všechno probíhalo dost živelně. Takže jsem hrdá na to, že jsem nastavila mnoho procesů v rámci HR, které firmě usnadňují práci. A taky se povedlo, že manažeři a vedoucí středisek nás vnímají jako plnohodnotného partnera,  řešíme s nimi každodenní věci, už od nás nečekají jenom, že napíšeme pracovní smlouvu.

Mimochodem, máte řidičák?
Mám.

Jezdíte autem?
Špatně.

Jak jste se vlastně dostala k autům?
Nebyl v tom žádný cílený záměr. Když jsem odcházela z UPC, hledala jsem práci a tohle byl jeden z inzerátů, který mě oslovil a samozřejmě se mi líbilo, že to bylo kilometr nebo dva od předchozí práce.

Takže vás auta nijak zvlášť nezajímala?
Vlastně jsem ani firmu Auto Jarov neznala. A auta mě taky moc nezajímala, spíš mi šlo o tu pozici a velmi se mi líbila náplň práce a možnost budovat všechno nově. Ale samozřejmě auta jsou zajímavý produkt, takže tomu propadnete během chvíle. Dneska už jsem hrdá na náš obor, líbí se mi náš produkt, líbí se mi především Škodovka a Volkswagen.

Tady jste začala spolupracovat s Předvýběrem.CZ. Co vás na firmě zaujalo a jak jste se spoluprací spokojená?
Jsem hodně intuitivní. Nabídek spolupráce od firem dostávám veliké množství. Když mi někdo volá s nabídkou, nechci být nepříjemná, ještě na vysoké jsem pracovala v telemarketingu, tak vím, jak je těžké někam volat. Vždycky soucítím s lidmi, kteří mi volají nějaké nabídky a nezaujmou mě. Ale telefonát z Předvýběru mě zaujal okamžitě, zajímavý mi přišel především jejich produkt. Není to totiž klasická „personálka“.  Začali jsme tedy postupně intenzivněji spolupracovat. Dělá se mi s nimi dobře a musím říct, že v 99 % pro mě představují přínos. A po těch letech si myslím, že jsme si mezi sebou vybudovali více než jen obchodní vztah.

Na svém profilu na LinkedInu uvádíte mezi svými silnými stránkami recruitment. Co vás na tom baví?
Ani po víc než dvaceti letech mě recruitment neomrzel. Užívám si každý rozhovor s kandidátem, recruitment vnímám jako velký obchod, zejména dneska, když bojujete o kandidáty, kteří nejsou. Mám ráda i pocit výhry, když získám dobrého kandidáta. A ještě ke všemu ho dokážu motivovat, udržet, aby byl přínosný pro firmu. V tom jsem dobrá, jde mi to a ještě mě to i těší a většinou poznám i na kandidátech, že to těší i je.

V posledních letech se otočila situace na trhu práce, dřív se každý snažil, aby sehnal dobrou práci, dneska se spíš zaměstnavatelé modlí, aby sehnali dobré lidi. Platí to i u vás?
Platí. Zrovna nedávno jsem vzpomínala, kde je ta doba, kdy jsem si mohla vybírat a udávat tón. Dneska se jako personalistka musím víc snažit a víc se musí snažit i firma. Je to výrazně náročnější, často jsem i zklamaná z kandidátů, protože náš vztah vnímám jako rovnocenný a velice často se mi stává, že oni mi přijdou natvrdo vysvětlit, že si můžou vybírat. Jak to dneska funguje je vidět už na životopisech, které přijdou, a na komunikaci s kandidáty - nereagují, neodpovídají na maily, domluvíte se na schůzce a nepřijdou... To dřív nebylo.

Čekáte, že se to zase změní?
Už asi třetí, čtvrtý rok si říkáme, že do dvou let to bude jinak. Osobně si myslím, že se dřívější stav nevrátí. Firmy se musí přizpůsobit, není důvod, aby se situace v dohledné době měnila.

Vždycky jste pracovala jako personalistika nebo jste dělala i něco jiného?
Jo. Už na vysoké škole, když jsem studovala ekonomiku, věděla jsem, že chci být personalistka. Bakalářku, diplomku, všechno jsem k tomu směřovala, bylo ale velmi těžké bez praxe se někam dostat jako personalista. Už od gymnázia jsem věděla, že to chci dělat.

Už tak brzy? Co vás k tomu motivovalo?
Na brigádě někdy v šestnácti jsem byla na městském úřadě na personálním. Byla to náhoda. A mně se ta práce moc líbila. V té době ještě šlo o naivní představu, že budu dávat lidem příležitost a oni mi budou vděční. Ale ono to tak občas vlastně i zčásti je.

A čím jste chtěla být jako dítě?
Toužila jsem se stát zpěvačkou. A pak taky učitelkou.

Zpívala jste aspoň trošku?
Zpívala jsem. Kroužky a přehlídky, to bylo moje, takový typicky holčičí svět.

Na závěr mám typicky personalistickou otázku: kde se vidíte za pět let?
Asi tady na Jarově, pořád mám firmě ještě co dát. No a jinak se vidím ve svém manželství.

Cítím z vás, že jste tady spokojená, což je asi dobrá zpráva i pro vaše šéfy...
Doufám, že ano. Cítím se tady opravdu dobře. Samozřejmě, všichni mají svoje problémy a my je máme ve firmě taky. Jestli jsem v životě hledala firmu, kde se můžu realizovat, kde práce má smysl a kde se budu cítit dobře, tak je to tady.

 

Přečtěte si, s kým ještě jsme si povídali:


Zpět na přehled

PŘEDVÝBĚR.CZ s.r.o.
Na Kozačce 1289/7, 120 00 Praha 2 - Vinohrady.
IČ 28254104, DIČ CZ28254104
OR v Praze, sp. zn. C 125597

Pracovní doba:
Po – Čt 9.00 – 17.00 hod. a Pá 9.00 – 15.00 hod.

Kontaktní údaje
predvyber@predvyber.cz

Mapa

Nahoru