Existuje pár výhod práce z domova: flexibilní pracovní doba, úspora času na cestách, úspora šatníku.

Na druhé straně vidím více negativních stránek. Tou první a nejzásadnější je chybějící přímý sociální kontakt. Od nepaměti se lidi potkávali, mluvili spolu osobně a už v pravěku seděli u společného ohně, do kterého přikládali. To samé platí i ve firemním prostředí ‒ potřebujeme prostor pro přímou komunikaci a vzájemný kontakt. Chcete něco vyřešit hned, čekáte rychlou reakci a ne že si budete dopisovat a nebo se někam připojovat.

Ano, je doba sociálních sítí, ale přeci nebudeme všichni 24 hodin denně pouze na sítích! Akce a reakce je pro nás přirozená a není možné většinu produktivního času trávit ve vzdáleném prostředí.

Za poslední rok jsem poznal spoustu firem, které po počátečním nadšení z nové éry práce z domova dnes řeší polorozpadlé či přímo rozpadlé pracovní týmy. To, co bylo před rokem k pousmání a možná i nová výzva, je dnes spíše k vážnému zamyšlení a nebo dokonce zralé na psychologa (na pivo s kolegy online přeci pravidelně nechcete!).

Všechno mezi lidmi je věcí komunikace ‒ a komunikace na dálku se stává méně autentickou, anonymní, chováme se jinak (distančně). Společnost zamrzá a sociální kontakty ochabují.

Nebudu detailněji popisovat, jak vypadá ve většině případů práce z domova. Každý z nás si ty situace umí sám představit. Začíná to nepravidelnou pracovní dobou, přes rozptylující elementy typu rodina, pes, zahrada až po telefon, který zvedne jedno z křičících dětí. Máte snad jiné pozitivní zkušenosti?

A proto se na závěr ptám otázkou, kterou položil kdysi jeden kamarád: „K čemu je práce z domova vlastně dobrá? Pro koho je to benefit?“ Nebo by se lépe hodila hláška z Pelíšků: „A komu tím prospějete?“ Práci z kanceláře zdar!

František Boudný