Bez práce nejsou koláče

Je krátký pracovní týden pro firmy a zaměstnance dlouhodobě výhodný? Dá se stlačit čtyřicet pracovních hodin do dvaatřiceti?

Teoreticky se dá na všechny otázky odpovědět jednoduše ANO. Prakticky ale nazbývá, než odpověď NE.

Každý z nás stihne jednou či vícekrát stlačit pracovní tempo, rozložené běžně do čtyřiceti hodin týdně, do pouhých dvaatřiceti. Ano, párkrát to půjde,  samozřejmě za předpokladu, že těch 40 hodin práce odpovídá 90% pracovnímu nasazení. Ale dlouhodobě to není možné – fyzicky ani psychicky.

Pokud to dlouhodobě nelze nastavit, pak musíme upravit (čti zúžit) pracovní náplň. V tom případě musíme ale ubrat (čti snížit) i mzdu za odvedenou práci a naopak hledat náhradu, kdo bude zbylou práci vlastně dělat. A ejhle! Dostáváme se do spirály, kterou jde těžko zastavit, či spíše luštíme hlavolam, který nemá lehké řešení – zkrácená pracovní doba znamená zvýšené náklady na lidi, na nové zaměstnance a jejich nábor.

Ještě před několika lety bylo trendy pracovat 10-12 hodin denně. Dnes se snažíme pracovní dobu, co nejvíce zkrátit. Ale podle mého názoru se pod 6-8 hodin denně (pondělí – pátek) prostě nemáme šanci dostat.

Má někdo řešení? Existuje jasný návod, jak to udělat? Vezmeme si příklad ze Západu a nebo z Východu?

František Boudný